Jezero zní podzimem
úmrlčími listy sezdané
válčí tichem.
Na hladině meluzína
slzy krajem rozsívá
raněna krutou slastí
oblázky se prodírá.
Stromy se chvějí
korunou své bázně
zežloutlé listy šeptají
horoucně a něžně
a smrtí na jazyku
tiše-úpěnlivě ve svůj konec doufají.