podzimní

podzime,
jsi odleskem světla na polním křížku,
pod bílou mlhou zeleným osením,
verši, jež život střádá v knížku,
šedým lišejníkem v kamení,

chladivou rosou v ranním kuropění,
korunami stromů jimiž vítr povívá
osik listů věčným šelestěním
hroznem jeřabin jenž alej zdobívá

suchým květem v malovaném džbánku,
milou mojí co ztratila se v dálce,
mírem klidným co změní se ve válku,
drobným písmem co raní na obálce,

větrem co šeptá nad kyprou hlínou,
hejnem ptáků co táhnou oparem,
láskami věčnými, co nikdy nezahynou,
tesknou touhou co vládne nad krajem.