podzimní

ze stromů padá žluté listí
venku se mlha tiše vine
studený déšť duši čistí
a vše je náhle tolik jiné

do ticha šeptám svoje přání
štěstí mi popadá do klína
najednou nikde nemám stání
najednou zdi kolem proklínám

mezi listím vítr ševelí
stříbrný jak konečky tvých řas
ostřím tisíce svých čepelí
ukrajuje můj přítomný čas

poslouchám padající listí
poslouchám, jak se mlha vine
poslouchám a kdopak kdy zjistí
jaké přání mi ze rtů splyne