ZVLÁŠTNÍ MÍSTO V PŘÍRODĚ

Sedím na mohutné kládě spadlého stromu,
fouká chladný vítr.
Tichem se rozléhá jen šumění listí
a vln bijících se o nedaleký břeh.

Voda se leskne ve světle odpoledního slunce.
Tiše se kochám pohledem na tu krásu.
Až z toho začínám básnit.
Drobounké lístky tancují ve větru.
V tom všudypřítomném tichu, slyším hudbu.
Stromy si šeptem zpívají.

Je zajímavé, jen tak sedět,
a v tichosti naslouchat celému tomu dění.
Obloha potemněla,
jen sem tam prosvítají paprsky slunce.

Fascinuje mě, jak si příroda umí pohrát s barvami.
Přede mnou se odhaluje nespočet barev.
Cítím vůni lesa, ach jak příjemně voní.
Těsně nad hladinou proletěl motýl.
Když se nad tím zamyslím, je dobře,
že jsou na světě ještě taková místa, jako tohle.