Prodíráš se ke mě oknem,
narazíš a stečeš pryč.
Smůla, ono nepromokne.
Vždyť to přeci dobře víš.
Přesto zkoušíš vklouznout tam,
kam tvé kapky nesmí.
Zkoušíš - věříš náhodám.
Rád pokoušíš štěstí.
Na okno mi směle dýcháš.
Tančíš v rytmu kapek svých.
Krásně se mi vyzpovídáš
v šifrách dávno ukrytých.
Zachovám tvé tajemství,
nemusíš se bát.
I ty malé neřesti,
co ty máš tolik rád.
Moc pěkné dílko, lehounce klouže od slova ke slovu jako kapka po okenním skle... :-)
29.11.2009 08:02:00 | Amáta