Vločky

Vločka padá jedna k druhé,
a já tu tiše, klidně sním.
Jak má co být a jak to bude.
Nic z toho se však nedovím.

Do okna kreslím lásky přání.
Chlad prochází kůží mou.
Na rukou mi vločky tají,
bloudí nocí bezesnou.

Na rtech další vločka taje,
pomíjivá, přesto krásná.
Snášejí se dolů z ráje,
aby jejich krása zhasla.