vzletně...
vzletně...
vystoupal po schodnicích
se sklenicí ledového vína
a kolem něj
v turbulencích větrných mlýnů
kroužilo hejno sněhových vloček
jako rej bílých myšek…
odložil čepici z ořešáku
usadil se na lavici starého altánu
a pozoroval krajinu jak se mění…
zjevila se jako vždycky
nečekaně
sundala masku lišky
a s květinou na špejli v koutku
hlasem terapeutičky řekla
rozverně
jestli chceš vezmi si ji…
ptáci ztichli
někde uvnitř mne
tambor buben rozezvučel
jako bych postavil mohylu z kamenů
a pak se jeden uvolnil
a z kopce rozkutálel...
odpověděl jsem díky
a dal jí pusu
vzali jsme se za ruce
jako krab poustevník se sasankou
v symbióze
rozběhli se k útesu
a skočili…
vzhůru…
Komentáře (15)
Komentujících (15)
Doporučit
Tisk
to
"vzhůru..."
mi tam přijde... neni to úplně to nejlepší slovo; jinak vysoká básnická, jako pokaždé
21.03.2010 21:48:00 | drsnosrstej kokršpaněl
paráda ST!
08.03.2010 12:42:00 | Acham
Velice působivé, moc hezky čtivé a řekla bych, že zamyšlenkové. Dávám Ti ST! zaujal mne obsah. Děkuju za počteníčko.
06.03.2010 16:14:00 | NikitaNikaT.
odpověděl jsem díky
a dal jí pusu
vzali jsme se za ruce
jako krab poustevník se sasankou
v symbióze
rozběhli se k útesu
a skočili…
vzhůru…
***
st
05.03.2010 12:42:00 | ROMAN LOHNERT
