Jaro u nás, 13. března

Anotace: Jednoduché verše o obyčejném sobotním pochodování přírodou a co jsem přitom viděla (ten labrador se zarazil packama do země a nepohnul se, ani když ho majitel chtěl nadzvednout a popostrčit - jako kdyby byl z kamene)

***
vzduch jemně růžově a bíle voní
ze stromu na zem veverka skáče
na větvi pípá hladové ptáče
stíny se s paprsky slunce honí

v zeleni žlutá pampeliška září
vedle ní kvítko k zemi se kloní,
úplně nové, nebylo tu loni,
je třináctého března v kalendáři

narcisy zlaté na balkón dala jsem
neb z vůně jejich závrať mě jímá,
co naplat, alergie není psina,
šum z podkol aut z dáli se nese sem

dvojice na zahradě denní tisk pročítá
pán na žlutého labradora silně píská
kluk v potoce se máchá, křičí, výská,
a moje mysl všechny mé kroky počítá

jdu leso-parkem, moc mu to sluší
chvíli se zastavím, pak zasejc pospíchám
tři míle bez cíle, chodím si kudykam
Horáček Hapka na bubínky buší

že sem tam z nebe spadnou kapky sloní
to vůbec nevadí, to jen Zima slzy roní
protože ví, že už dávno je po ní
teď jaro mi v uších a v duši zvoní