Stalaktit

Výhrůžně zaťatý hrot do lůna tmy,
nabroušený coby útočné dravčí kly,
Damoklův meč nad hlavami smrtelníků,
a maják tichého letu netopýrů.

Na příčném řezu shluk dávných letorostů,
nahraných jako na desce gramofonu,
v tom nezbadatelném prostoru podzemí,
obehrávaném jen vodními kapkami.

Osamělý v prostoru ční sám ze stropu,
vteřiny žádnou do něj nevryly stopu,
krystalovaný zkamenělými věky,
po které krápník vyplakal slz řeky.

Gravitačně protažená hornina,
koncentrovaná vápnitá sraženina,
povýšeně visící netečná hmota,
co nehybné kyvadlo věčného ticha.

Anorganicky zabarvený podvěsek,
věčností opovrhující výčnělek,
nad smrtelníky jen povýšený rampouch,
symbolicky dolů otočený palec.