Anotace: koloběh lásky
Umřela šedavost zimního spánku.
Roztály závěje smuteční.
Z nebe už nepadá zmrzlá vášeň
teď pláčou mi andělé do dlaní.
Bílo se změnilo v barevnost,
ve škálu umění jara.
Slunce zas směje se potají.
Ptáci si šeptají z rána.
Květy svou krásu prodávají,
vadnou ti v náručí prudce.
Předáš je slečně na zápraží
chrámu lásky a svůdce
se stává z šerolichotníka.
uprostřed každého z vás.
Pak na štěstí si hrajete,
dokud váš déšt nezmrzne v vločku.
období vaše nezámává
pak hledej ve sněhu babočku.
Zima smutku nastane zas.
Období roční zas prostřídá mráz
trápení a slz.
Každý má ten "svůj" první den, i když je pravda, že nikoho, komu by za paprsků "potají smějícího se slunce" "plakali andělé do dlaní" "určitě neznám". K tomu ještě "prudké vadnutí", a to dokonce "na zápraží chrámu lásky". Jsem ráda, protože to znamená, že mám pořád ještě co objevovat.
11.04.2010 17:35:00 | prostě Zuzana