Prší

Anotace: Částečně o dešti a o mé náladě;)

Začne pršet, než to tu na mě úplně spadne,
za chvíli ta postel, už toho má taky dost,
jednou za čas tohle mě tak děsivě přepadne,
je nebezpečný mít na sebe takovou zlost.

Už prší, déšť vysvobozuje stopy,
kapky tu svobodně tančí na parapetu,
proč pro to nemáte pochopy?
A já ve vás tak často se pletu…

Kloužou po oknu znaveni cestou dlouhou
a končí v ďolících mezi námi,
s mladým listím hrát si, hoří touhou,
jejich sytost tuze je mámí.

Nezbývá než těkat očima z místa na místo,
s tím, že seš to jen ty kdo tam leží,
v hlavě slova a otázky skáčou nanečisto,
obrazy s vymazanými obličeji za sebou běží.

Konečně obloha odkrývá půvab svůj
a větve oddechují si pod tíhou ztěžklosti,
jak prosté nic stačí vkreslit temno
do nevinné lidské bytosti.

Už přestává


chápat se.