Jít krajem...

Když zahrada je v plném květu
tam, při pohledu na tu krásu
z výšin nebeského žebříku
k slunci blíže, jeho jasu
já lehce beru za kliku.

Proč stále, stále se tam vracím
do hloubi sklepů, skal i vody
v tom kraji akátových hájů
pak cítit lidské touhy svody.

Tam v Rokytné i okolí
jen v myšlenkách tam
co mi vlastní život dovolí
pak brouzdat se tou měkkou travou.

Tři kříže, ne, i čtvrtý vidím
tam na věžích vzdáleného kostela
tak hodně, hodně se já stydím
při pohledu ženy, neznámého anděla.

Jsi průvodkyní tímto krajem,
krajem Moravského Krumlova
jak víno, jako víno uvnitř zrajem
a sníme o tom, co se správně nedělá.

Tak stále, stále krajem bloudím
tím krajem akátů i vody
a tiše, tiše jenom loudím
ten pohled, pohled neznámého anděla.

Jít tím krajem...