Vykročil jsem ranní rosou,
brouzdal trávou nohou bosou,
v dálce probouzel se den,
les tiše dosníval sen.
Bledé květy na jabloni
dnešním ránem sladce voní,
první včela nedočkavá
už nad nimi křídly mává.
Tóny ranní rapsodie
slyším z kosí melodie,
orosená pavučina
šňůry perel připomíná.
Slunce koupe se v té rose,
trochu zebou nohy bosé,
modrá šmolka na obloze
dole bledne v řídké mlze…
***
Vzdal jsem úctu té nádheře,
potom tiše zavřel dveře.
Byla romantická, vskutku,
má cesta na kadibudku…
:-))) Už jsem se bála, že ji znovu nenajdu (tu báseň!). Nádhera!! Nálada mi SToupla o několik STupňů :-))
07.06.2010 20:44:00 | TetaKazi
nechej dveře otevřené,
že to není píseň kosí
bzukot co se dovnitř žene?
:
v budce bylo hnízdo vosí
:-(
Jiří senior
13.05.2010 20:37:00 | j.c.
Posílám pozdrav, zasmála jsem se té nádherné romantice i z kadibudky dokážeš udělat nádheru.)))
13.05.2010 00:25:00 | carodejka
O víkendu jsme se této básni dost nasmáli, je fajn, že smích kolem ní dál pokračuje... :-DDD Romantika spojená s humorem :-) (schází mi tu Tvůj přednes)
10.05.2010 19:49:00 | Levandule
Kamarád má chatu nad Štechovicemi. Z otevřených dveří kadibudky je nádherný pohled na Vltavu ve Svatojánských proudech. Kdo prý zavře dveře, je barbar a příště ho už nepozve.
10.05.2010 16:13:00 | Zasr. romantik