Jarní procházka

V misce zapadajícího slunce
ukryla jsem spěch dne
a oblékla se do jarních březových lístků

Malinká zelená srdíčka
gumují myšlenky
a zůstává jen vůně lesa,
úsměv vděčného psa
a vlastní šustivé kroky

Harmonie hojivých barev
houpe něžně srdce
ve třiceti minutách soukromí,
ticha a uvolnění

Moje stopy měkce mizí
v trsech mladistvé trávy
svobodou bez začátků a konců
… jako bych tu nikdy nebyla

Jako bych tu nikdy nebyla,
a přece vše, úplně vše, zůstalo ve mně

Jako bych tu nikdy nebyla…
… a tak to má být

Přijít… odejít…
a nezanechat bolest