KOUZELNÁ ŘEKA

Anotace: Vodácký průvodce Jizerou. Dolní tok, 16 km k soutoku s Labem, po něm proti proudu 2,5 km do Čelákovic. Psáno jako pozvánka na řeku, kterou je možno sjíždět za letních veder, kdy jiné řeky jsou již nesjízdné. Celá cesta trvá max 6 hodin i se zastávkami.

Sbírka: Vodácké

.

Prolog

Pojď se mnou, dívko má, na lodičku vratkou,
zažijeme spolu nejednu chvilku krátkou,
pojď a neboj se, nic se nám nestane,
pán Bůh mne na zádi v peřeji zastane.

Snad.

Jizera je naše řeka
u ní na nás krása čeká
to si holka pamatuj
plnit si sny každý svůj

(pozvánka na vodu)



U Kačova začínáme
pod jezem je pohoda
pak se trochu zacákáme
od turbíny míří voda

Bystrý proud nás krajem nese
břehy kolem, stromy kde se
spojují jak nebesa
lidi to je noblesa

Mělčina z písku, štěrku
kámen voda zapomněla
měl bys to mít v oka merku
on díru v lodi udělá

Za mělčinou řeka točí
doleva a to dost prudce
dívej se, jak voda syčí
neboj, já jsem dobrý vůdce

Teď nás čeká mírný proud
na záď se můžeš přesunout
tam dám ti rady, jak plout dál
žádný by se nenadál

Dálniční most nad námi duní
řeka teče přes kamení
napravo a traverz vlevo
nejsem přece žádný střevo

Dopřejem si romantiku
proplouváme pod keři
pavouci ti hnízdí v triku
vyhnánět je se ti daří

Vpřed unáší nás vody proud
tam vyneseš svůj mírný soud
že na vodě tě všechno zmámí
i když drhnem o kameny

Tuřice a Předměřice
spojuje tu malý most
začíná zde taškařice
chtít budeš říci: A teď dost!

V řece skála a z ní práh
vlny a proud stříká kolem
jeden průjezd, šíře sáh
tam zadák nesmí býti volem

Pod peřejí uklidnění
voda vhodná ke koupání
zchladíš tam své tělo hříšné
teď! Pak už ne!

Řeka míří s lehkým proudem
přímo v opukovou skalku
mrsknout musíš horním oudem
vpravo míří voda přes peřejku

Málo vody, velké vlny
proud tě táhne peřejí
tam se mnohé mladé děvy
strachem trochu zachvějí

Silný proud nás v dáli nese
voda hladká, rovné dno
v lodi všichni těšíme se
do hospody na pivo

Ve Skorkově na pláži
ženy lecos ukáží
v proudu přistát není radno
zvrhneš se tam, zlomíš pádlo

Za Skorkovem velká hloubka
kde se víry točí
zde topila se mnohá troubka
uhasly tam její oči

Za ohybem Sojovice
zde pro naši potěchu
hospoda jak krasavice
přitáhla nás pod svou střechu

Pro začátek dáme pivo
pak i něco na kašel
stylově i utopence
bys ze cviku nevyšel

Za pípou se holka točí
kouká ji to z obou očí
v triku taky málo místa
byl bys rád i bigamista

Dáš si pivo pro svůj klid
zazdíš trochou rumu
háčka musíš naložit
a vzít ho sebou zpátky domů

Tak ještě pohled do výstřihu
smutná touha v tobě je
pohladíš se po svým břichu
radši měl bys kurděje

Pod sojovským mostem táhne
proud jak koně pádící
zde si každý zadák přihne
rumu a s úsměvem na líci

Řeka stále teče v dál
toho by ses nenadál
železný most s kolejemi
řeka klidná – dobře je mi

Voda stojí, co se děje?
Před námi je malý jez
srab se bojí, srab se směje
velí: Na břeh! A lodě nes!

Po trávě loď táhneš lehce
je-li slunko spatříš nahou
dívku ležet na dece
opéká se s marnou snahou

Opustíš ten přízrak vílí
zadák marně z lodi kvílí
proud loď nese k dálavám
přes štěrkové prahy k vám

Řeka míří do osady
Komáří Vrch, Dobrý Pivo,
Kotlík, Opočno a Tři Duby
slunce pálí, chce to pitivo

Líný proud nás tiše nese
miluješ ty chvíle klidu
na břehu v křoví zase
ulevíš si libidu

Pak se chaty přibližují
někde až na břehu stojí
přes opukový práh v korytě
řeka proudí zarytě

Do lesa se zvolna noří
už to chce mít za sebou
pospíchá. Kam? Přece k moři
A komáři nad tebou

Lesní ticho ruší rámus
chaty v les fakt nepatří
otevřem si raděj šampus
připijem si jako bratři

Voda tady zpomaluje
vymílá tu tiché tůně
jak když malíř vymaluje
obraz vzácné vůně

Z dálky pne se most nad řekou
zde hospoda, kde musíš smeknout
klobouk svůj i čepici
Jizerka, penzion kypící

Silný proud jde kolem břehu
chce tě jinam zatáhnout
když neumíš to, buď ve střehu
koňadrou tě přitáhnou

Vesnička je Nový Vestec
a za řekou Káraný
vesnicím dáš v duchu ST (esté)
za ruch města vzdálený

Z Jizery to krásné známe
teď nám zbývá tichý proud
k soutoku jen líně táhne
o to hezčí každý kout

Když už se zdá, že se ztratil
slabý tah nás donese
k Labi, kde vlnky slunce zlatí
kde duše tvá se povznese

Toušeň lázně na břehu Labe
spraví tvoje nohy chabé
my však chutě berem pádla
plete se ten,

kdo myslí, že nám padla
my makat budem k padnutí
proti proudu až pod hrádek
kde Káleč vládne paměti

V Kálečově vinárně
sedneme si rozmarně
vyladíme pitný režim
v noci jedno s kým kdo leží

Unavený k padnutí
spíme jako andílci
však uvnitř nás se probudí
ráno skotačiví čertíci.

Epilog

Tak to je ta slavná cesta
Jizera krásná, rozmarná
řeka čilá jak nevěsta
čím míň vody, tím víc zábavná

Sjízdná vždycky, ale přeci
poslechni si radu mou
nejlepší je to v srpnu
v pozdním létě se stává

Řekou kouzelnou