Spěchám zas do lesa čile,
na houby je pravá chvíle.
Hříbek, klouzek, křemenáč,
nejsem žádný zelenáč.
Občas najdu koloděje,
to se potom člověk směje.
Také beru čirůvky,
občas smlsnu borůvky.
Najít ryzce, o to běží,
pýchavku přehlédnu stěží.
Kotrče mám v košíku,
co dál najdu, lesíku?
Masák, bedla, holubinky,
pochoutky jsou pro pusinky.
Liška, kozák, žampion,
mykolog jsem šampion.
Na ryzce mi s kosou a hráběma, na hřiby s traktorem. Zdravím z brdských lesů.
25.08.2010 17:13:00 | Rikitan
Muchomůrka s vůní hřibu
houbičky, ty nemaj chybu..:)
11.06.2010 18:48:00 | Klementine
Číst se to dá parádně, ale jíst bych to tada nechtěl, ani kdybych to starorežnou zapíjel... |;.-)
11.06.2010 01:47:00 | Špáďa
Nejpozději zítra
využiju jitra
a hajdy do lesů
to bude žena koukat
až houby přinesu...ST!
10.06.2010 14:11:00 | Mario de Janiero
Krásná báseň a obdivuju houbařský um - já houbu najdu, leda když na ni šlápnu, a pokud objevím hřib, můžu se vsadit, že to bude hořčák. .o)
10.06.2010 12:58:00 | divoska_jaja
houbařství to mě baví!
tak třeba..ten hřib..pravý!
v omáčce..
nebo na masíčku!
to je ti téma!
přímo na básničku .o)
10.06.2010 10:41:00 | Bean
Bacha, v košíku vidím holubinku zelenou a masáka olovnatého! Ať nejsi z toho sbírání hub otrávený!
Ale když si u toho básníš, vlastně se nic stát nemůže. Snad až to budeš jíST.
10.06.2010 09:08:00 | Zasr. romantik