Moje skoro léto

Vítám tě tady,
moje skoro léto.
Pouštím tě k sobě
a nechávám se svádět.
Vzpomínky slábnou,
všechny, snad kromě této:

Dech nad krajinou sálá.
Stojím na palouku,
bosá, malá...
Pár kroků ke studánce,
dává vodu živou.
Tráva mě lechtá do chodidel
a kapky vody vpíjí rozpálená hlína.
Louka mi tajnou vůni dala,
cítím ji stále někde v dálce.
Ta dnešní už je trochu jiná...

Netruchlím. Tak vítej,
moje skoro léto.
Sváděj mě mnoha vůněmi.
Snad, možná najdu ještě
jediné místo na zemi.