Upsaná

Jedeme na chatu, sbírat kapradí,
na trpaslí domečky z mechu,
borůvka stříšku osladí,
měkkému mravenčímu pelechu.

Po letech rozhýbu houpačku,
nahnědo natřu laťky plotu,
voňavou podobnou louskáčku,
jedu zažít příjemnou samotu.

Zchladím si nohy v zurčícím potůčku,
mezi plovoucím dřívím a jehličím,
já vím, jdu tam, krůček po krůčku,
k rozcestí, kde se úplně zničím.

Už dlouho chci pryč tak moc,
jak tomu všemu uniknout mám,
dřív než zahalí mne ta prázdná noc,
zakrývá vždycky jak člověk je sám

a žádnou chatu nemá.