UŽ BRZO

Hozený oblázek zapadá za obzor
a blyští se,v krůpějích paprsků,
které propadají,skrze tajemné mraky.
Kotel těch mraků,jako netvor,
v hurikánu řítí se na ukázku,
že příroda bude vzdorovat taky.

Chvěje se celá zem,
z nebe slétají ohnivé čáry,
co za sičení,zhasínají v moři.
Všechna síla světa vychází ven,
z hlubin jako magické tvary
a špičku zla na světě boří.

Zvedají se vlny,
do závratných výšek,
hrnou před sebou to zlo.
Půda pod nohama brní,
trhá se do neuvěřitelných šířek
aby peklo na zpět,do hlubin šlo.

Do hlubin temnoty a zapomnění,
do žaláře věčného ohně
a pak možná,se pohromy stanou legendou.
Jenže žádná pomoc,tu asi není,
když člověk a příroda,
už se brzo ,pod jednu střechu nevejdou!!!