Anotace: ................
Zelený háv odlétá v minulost.
Potěšil chvíli a zmizel v zapomnění.
Líně se probouzí chladná zvídavost.
Prolétá krajinou a její tvář mění.
Schnoucí koberec v podloží tlící.
Na něm padlí v boji, co času se vzdali.
K zemi jsou přitisklí, navěky spící.
Obrazem podzimu jejich torza se staly.
Nad tím vším tyčí se totemy nehybné.
Ustalo šumu v korunách holých.
Vzduchem se šíří nalády pochybné.
Vítr je rozsévá v zoraných polích.
Do mléčného závoje halí se rána.
Častěji s oblaky snoubí se nebe.
Zůstává zamčena sluneční brána.
Jitřenky píseň více než zebe.
Podzim teď žezlo přírody třímá.
Na skloněné poddané vznešeně hledí.
Léto již usíná a jaro hluboce dřímá.
Jen zima se probouzí ze svého snění.
Moc hezky vyjádřené... ano, takový je podzim a já jen doufám, že zima ještě příliš napospíchá... ST! krásné.
01.10.2010 11:57:00 | NikitaNikaT.
hmmm, pochvalne kývám hlavou a jsem velmi mile překvapena, jaka oda na podzim a zimu se zde zrodila, velmi pekne cteni , ac to casto nedelavam, tak mne donutila, hezky donutila, dat ST.. bravo.
30.09.2010 20:26:00 | saddova