Anotace: ...soucítím s každým stromem, který se bezdůvodně kácí a s každou rostlinou, kterou nenavrátně zalije beton...
Po louce bez zahrad,
v kapse pár pavučin snů,
brouzdám se spadaným listím
a počítám,kolik ještě dnů
budou k nám stromy promlouvat,
z kolika studánek
budou ještě laně pít...
Zda budem se opravdu
k rovníku posouvat,
zda zůstane místo,
kde se dá ještě žít.
Už nekvetou chrpy a vlčí mák,
neletí motýli, nebzučí včely,
bory už nešumí po skalách,
toto jsme opravdu chtěli??
Pěšinou vracím se domů,
v srdci mi teskno je,
děsí mě představa
dlažby a umělých stromů...
Bojujme proti betonování! Sázejme stromy, kde to jde. Bude-li to nutné, strom se může pokácet, ale sázet můžeme rychleji. Ono kácet strom je rok od roku složitější! Kolem Hrádku Vokáleč je už pět stromů, které jsem zasadil. Další mám připravené k výsadbě.
11.11.2010 00:54:00 | Zasr. romantik
ta představa mě děsí taky..pěkná báseň ST!
07.10.2010 09:55:00 | xoxoxo
Právě si mi připomněla,že chrpu už jsem dlouho neviděla a bývalo jich mnoho u nás na příkopech:-(((
04.10.2010 20:13:00 | CULIKATÁ