..rozhraní podzimu..
..rozhraní podzimu..
Anotace: snad pohled do ranního rozbřesku ji stvořil, kdy slunce skrz mrazivé nebe hoří
Byla už stará!
Povahu měla vlídnou
a poskrovný vlas skrytý šátkem květnatým.
Za hřbetem kára
Tvář barev, které stydnou
na sklonku rozhraní podzimu s vánkem zim…
Byla tak milá!
Záda víc ku zemi
než-li se možná na pohled i vůči tělu patří.
Moudrost a síla
Šouravým krokem s holemi
prochází cesty života v jakémsi mezipatří…
Byla tak malá!
Své letokruhy na kůži
a ruce roztřesené z prožita i nastalého chladu.
Prostě tu stála
Ta bytost ve svém okruží
s třpytivým leskem v pohledu už od základu…
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk13.10.2010 20:36:00 j.c.
ta doba zrála
s mlhou bdící v lese
zrála se mnou na rozhraní podzimů a zim
je věčná katedrála
jíž věk žádný neotřese
ta země-nezemně kam zvolna odcházím
***
Jiří senior
12.10.2010 12:42:00 uživatel smazán
Slunce mrazivé
nebe hoří
slova Tvá nádherná
v básních mě těší
Na rozhraní podzimu
snad tu zimu pominu
s vánkem
poetických slov
v šátku květnatém
s třpytivým leskem
okouzluješ svět
z vodopádů
krásných vět...Díky ST!
12.10.2010 11:18:00 carodejka
U tebe vždycky nacházím nádherné obrazy a mnoho inspirace, která mě evokuje podívat se z okna na tu barevnou krásu podzimu znova a znova.
12.10.2010 10:52:00 NikitaNikaT.
Šuměnko, nádherné dílko, dobře čtivé, lehce smutné, ale krásně podzimní... ST!!! jako vyšitý.
12.10.2010 10:08:00 CULIKATÁ
Rozhraní podzimu,babího léta
kdy krása barev vzkvétá
slunce s pár vlasy kývá
přes prsty už se dívá
každý rok obrací čtyři doby
a stále hraje v stejném rytmu:))
