Přilétly vrány
a kus klidné země
dýchá...
železní oři, železní ptáci
kus vlídné země
dusot koňských kopyt
slýchá....
na kopci ticho
jako nikde
slunce mezi kmeny stromů
Hraje si s barvami
a mámí duše
tuláků...
kus klidné Země
dýchá....
Jak krásně to zní, kus Země dýchá, přitom by to mělo býti přirozené, aby příroda dýchala, ale my ,lidé, ji svým chováním dusíme a ubíráme na životě, a míst kde má Zem své vlastní útočiště, je jako šafránu :-(, až ji vyženeme z jejího domova co nám zbyde? děkujme za krásu přírody a važme si ji!!! moc hezká báseň!
24.10.2010 17:08:00 | losscar