Přezimovací

Větve napůl ověšené
každou chvíli upustí
v okrajích pokroucené
seschlé lístky na odlet,
co nám pod nohami
na cestách zašustí
a za pár dní..
..letos zase naposled…

Někde už holá koruna
a kmeny co mlha halí,
tenký nános jinovatky
dýchajíc na sklíčka
a my tolik ospalí
přivíráme víčka,
když ty rána
jsou tak vratký…

Dlouhé noci a přítmí šedé,
nebe co ztrácí zbarvení,
někdy tak smutně bledé
znaveně se chví,
snad tam i usíná
po tom letním tančení,
když co nevidět
prasknou mu švy
a všude kolem
roztrhne se peřina…

A tak já si tu rádoby
střádám plamínky,
teplý čaj do džbánku,
za dřevěnými polínky
papíru tučné zásoby,
až zachumlám se
do listů duběnky,
ponořím do spánku
a probudím,
až začnou rozkvétat
ty běloučké sněženky..

..i když to by přece
byla škoda,
schovaná v závinu,
kam vločky
třpyt mi nepřivanou,
přijít o tu krajinu
sladce
pocukrovanou,

ne?