Člověk
Díky zemi se narodil,
však chodí po ní tak sobecky a pyšně,
jako by ji sám stvořil.
Bůh samozvanec
ji rozdírá ranami,
co se nikdy nezajizví,
slepý, kam chtivé ruce dosáhnou,
nechce chápat rovnováhu.
Ale nakonec stejně
ve chvíli poslední
až k zemi svou hlavu skloní.
A ještě níž...
Moc krásně napsané!
(Také to tak vidím, Katuse! Ještě to s náma Země koulí!
Viz http://liter.cz/Basne/290601-view.aspx)
10.11.2010 10:47:00 | Špáďa
až se lidé stanou pokornýma, budou mít úctu k přírodě a Bohu, odhodí své masky, které se zformovaly s dětství až do dospělosti, bude líp..
10.11.2010 06:49:00 | Agniezka