Rafička hodin na západě,
slunce smutno kvůli zradě,
vrátivší se s mrazíkem v čele,
dnes vyleze o hodinu déle...
A ty - lhostejná jako každý rok,
srovnáš pak ručičkám krok-sun krok
a ulehneš ke spánku...
Přikryta bílou peřinou,
sledujíc každou vteřinou,
jak já - urputně v kulichu zápasím,
s ukrutně sychravým počasím...
Tvé dílko je zamyšlenkové a tak... mezi řádečky našla jsem smutek, zklamání... snad jsem se jenom tak zahleděla a tys napsal skutečně jenom o přírodě. ST!***
17.11.2010 20:13:00 | NikitaNikaT.