O mouše a molu

Povídala moucha molu,
že pán nechal kokakolu,
a že prý si na ni smlsne,
molu se to zdálo drsné.

Když se v noci k spánku zhaslo,
oba měli celkem jasno,
ve dvou tvoří silnou letku,
zaútočí na tu petku.

Na kolu už cení zoubky,
jak však srkat z téhle hloubky?
Nikdo nechce být tím trdlem,
spadnout dolů ouzkým hrdlem.

Ale to o co tu běží,
není to kolik tam leží,
jejich malých černých bratří,
stejně jim to nejspíš patří.

Tu přilétá moucha s brčkem
a spouští ho dolů krčkem.
Jak ji sunou ústím flašky,
netrápí je žádné vážky.

Ustupují všechny chmoury,
když pak lezou vnitřkem roury,
uvnitř brčka jako pěny,
vzpírají se mezi stěny.

A jak se cpou horem, dolem,
mrtvé mouchy plavou kolem,
připadá jim velmi směšné,
jak mohli být neúspěšné.

Náhle lehce vrzly dveře,
pán se vzbudil, k nim se béře.
Jedním lokem z toho brku,
vyřešil své sucho v krku.