Blíž slunečnímu bohu, blíž modré obloze
Na Starém vrchu chrámy rozlehlé se válí
Rituál zkoušel říct, bílé róby se ptaly
A poskládané kameny v své dokonalé poloze
svou přesnou hranou napoví i zmatou…
Náměstí bohů. Hádanka čedičových krás
A v mnoha kostrách i já, jedna z ajillas
co taje střeží stejně, jako linku zlatou
velkého Intihuatana k času rovnodennosti.
Plošiny dlážděné se půlí v tupém smíchu
chránící odkazy zapsaných Inky v tichu
co tyčí se i skrývají v své zasvěcené žádosti…
město bohů v oblacích
na dlaních planety
jakoby spojovalo dva světy
muže a ženu
v objetí
co poletí časem..nezměněni staletí
ST
28.12.2010 21:45:00 | Mbonita
Nádherný výlet
pro ranní chvíle
mohu teď sdílet
v Tvých veršů síle.
Tvá ranní píle
na modrém díle
přenesla míle
vzdálené cíle.
Teď v každé žíle,
dík šumné víle,
cítím tep kvílet.
S Inky chci šílet!
Zatímco mile
ve větvích v bílé
usnul kos s hýlem.
28.12.2010 10:32:00 | Špáďa
snad lecčíms byl jsem v minulém svém žití
však nepatřil jsem jistě k Inků rodu
do španělských zahrad nesázel jsem kvítí
a vyhýbal se službě lodivodů
chrámů město v ruinách co již stojí
a divem svým se obnažuje světu
poznal jsem jen díky básní tvoji
a fotkám co stáh jsem z internetu
***
Jiří
28.12.2010 10:31:00 | j.c.
Moc hezké Moni a přeji Ti krásný vstup do Nového roku, aby se Ti vyplnilo vše, co si přeješ a hlavně hodně zdravíčka:-))
28.12.2010 09:53:00 | CULIKATÁ