Mazel Kvído zdrhá jak jen může,
na ostnáči zbývá jenom kůže.
Jelikož tak činí dvakrát týdně,
řešíme to jak jinak než klidně.
Obvoláme všechny naše známý.
"Není Kvído zrovna někde s vámi?"
Zkusíme i stopadesát šetku,
kdyby na své cestě potkal švestku.
V útulku už mají dávno plno,
posílaj je po svých směrem Brno.
Křižujeme město teď už v ráži,
jeho trasy máme přeci v paži.
Najednou ho vídím jak se směje,
na silnici a prý co se děje?
Jako kdyby říkal "Neměj strachu"
"Sbírám, co ty trousíš, vzorky pachu."