Rozezpívaným stožárům
věnuju vlaštovčí noty,
do prachu obalím boty
a nabídnu se komárům.
Termice hodím hrst vlasů,
otlaky cestám nadělám,
až se západem skončím sám,
obleču rybník kol pasu.
Ohníčkem zajmu temnotu,
borovou vůní přesycen,
července plný po jícen,
sněním uplatím dřímotu..
Jak snadné je mít letní sen,
když venku mráz má velký den !
Já sním o jaru, ty zase s duchem léta
zpíváš si toulavou s jiskrami u ohniště...
Jde ti to náramně!!! Zimu básenka spletla
a přemýšlí, je-li na správném místě... ;o))
Ju, takovou notečku můůůůžu :o)))
25.01.2006 11:31:00 | Cecilka
Do psí boudy, chlape!, jak to děláš? Vždycky mě fascinuje Tvé dokonalé spojení skutečnosti a metafor. Ten první dvojřádek je špice. A celé nádherné. Tohle se Ti moc povedlo. :-) 100
24.01.2006 17:35:00 | Buližník
Jé... to se mi líbí... taky mám rád procházky v zimě.. ale naposledy jsem 28.12. brodil jeden potok a zapadl jsem po pás do bahna :-)
24.01.2006 15:45:00 | Zubr