Jablůňka tu
pod okny stála,
tam jsem si
vždy hrála.
*
Po žebříku
výš a výš,
jablíčka do
košíku zachytíš.
*
Jak léta
plynuli,
její větve do
oken mi kynuly.
*
Z okna
pohlédnout zase,
přes její větve
zřít svět v plné kráse.
*
Jablůňku bych
chtěla vrátit zas,
stejně jako
odřených kolenou čas.
*
Bylo mi
tak všední,
míjení
každodenní.
*
Teď oči k
oknu upírám,
na jablůňku a
dětství vzpomínám.
Culíčku, děkuji za kometík. Takovou lavičku měla moje babi pžřed svím domkem a kdo šel kolem, zastavil se nebo se vedle ní posadil... Dnes už ani na vesnici nic takového není, lidi moc spěchají a mají málo času... :-)
22.02.2011 22:05:00 | Mil
Hezké vzpomínky.Já zase vzpomínám na dva stromy, co měly červené šištice a mezi nimi stála lavička a na ní sedávala má babička se svými vrstevníky a vyprávěli si příběhy z mládí.Culda špion je rád poslouchal:-))).
21.02.2011 11:38:00 | CULIKATÁ