Luna

Stříbrné světlo v noci se rozzáří,
do našich duší příjemně naráží.
Tajemné, neznámé, svítívá do dáli,
na cestě pomůže, abysme nestáli.
Přichází s černou, zlověstnou nocí,
naději, zklamání s sebou nám nosí.
Odchází, když rudý bratr ho střídá,
zmizí-li na věky přijde jen bída.
Roste a ubývá jak voňavé kvítí,
člověk nic nesvede, když nám nesvítí.
Jedenkrát v měsíci plnou moc má,
některým pomáhá, k jiným je zlá.
Královna noci nebesům vládne,
štěstí, neštěstí... už zase slábne.