Sluneční smích
Sluneční smích
Chtěl jsem zachytit Lunu,
kterak ze svého trůnu,
hlídá svou čarokrásnou noc.
Chtěl jsem ji zachytit,
tak strašně moc.
Noci hluboká,
když osvítí tě vládkyně,Luna....
Jakoby na dlani
hvězdy,tví poddaní,
tak blízko
a přitom daleko,
vůbec nemám zdání,
jak oddálit svítání.
Ještě stále chci se laskat
pohledem,
nechat se vlákat,
zmrazen stát údivem.
Svítá,
Hellios už vyráží ve svém kočáře,
hvězdy pomaličku se ztrácejí.
Kam asi?
To na zemi padají,
stávají se rosou,
a já brouzdám lukami potají,
jen s jednou nohou bosou.
ať rozdíl jen mé nohy znají.
Za rozbřesku vidí i slunce,
tu krásu hvězdné oblohy,
odrazem luk a strání,
v slzách rosných,
co pohledem Hellia viděl nemnohý.
Potom je možné zaslechnout slunce se smát.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Na první pohled mě upoutal nevšední název, který splnil očekávání nevšední básně - moc se ti povedla, krásná. Pěkně sis pohrál se slovy... ;)
14.03.2011 13:25:00 | Anne Leyyd
No,původně jsem chtěl psát o Luně....a takhle to dopadlo:-))))
Moc všem díky za komenty:-)))
Marek
12.03.2011 21:00:00 | Marcone
mám ráda nebeské děje
a hlavně
když se slunce směje
a v rose koupe si
konečky prstů nesměle...
pak slyším do nového dne
zpívat anděle..
12.03.2011 17:22:00 | Mbonita
Tak v kolik jsi šel spát? :-))
Mně nějak nešlo usnout,čím to je?
a ta básnička je krásná,něžná a žádná
rychlo...tomu nevěřím :-)
12.03.2011 08:09:00 | Kett
