Jaro

Vrbové pruty
trčí k mrakům,
uzemění
dobré nálady
a měděnka
pokrývá roští
- tenhle drahý kov
nikdo neukradne.
A jen z pouhé radosti
na matičkách jabloní
dva tři květy,
žongléři s hvězdami,
a zlatice křičí:
nechtěj rzivou měď
ale mne, ale mne.
Nezáleží na tom
- tenhle kolos
má hliněné nohy.