Voním bolest
Voním bolest
Anotace: Abyste cítili vůni strachu, nemusíte být žádnou mytickou příšerou. Stačí se projít kolem čerstvě posekané trávy._________ Kdo nemá ústa, nekřičí...
Voním bolest
Končí vláda zimních bohů,
jaro přišlo, všechno kvete,
růže nebo pampeliška
– obě rostou od poupěte.
Stéblo za stéblem vzpíná se z hlíny,
nové životy bez obav, viny.
I pod prachem z výfuků oni rostou dál,
kdo z nás silných lidí by to dokázal?
Ke slunci vztahují zelené prsty
trávníky na lukách, též kolem cesty,
a všem stačí do setmění
dát Svarožič políbení.
Pak ale zrada přichází shůry,
s ostrými noži dvounohé stvůry;
už ťalo ostří do listu břitu,
zelené stéblo víc nestrmí tu.
Žně nastaly rostlinám všem,
voní svůj bol, až pláče zem;
bolest svou nezměrnou zvěstuje dál
každý stvol, by ostatní varoval.
Teď stéblo stéblu podobá se,
Je přistřiženo lidské kráse,
A svět radostí provoněný…
…zdá se…
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk26.09.2015 20:22:33 uživatel smazán
Moc pěkné.
(Nemělo být "nestrpí tu"?)
08.06.2011 12:18:00 E.
Charibeja - Nepochopilas to úplně špatně, ale šlapání po trávě můžu těžko odsuzovat. K tomu je už dávno předurčena. Ta báseň není zas tak čistě o trávě, ale o všech rostlinách od třeba trávy po třeba strom. Opravdu si myslím, že vůně, která se při sečení či kácení z rostliny lije je její "křik" a co mně vadí je jejich zbytečné hromadné zabíjení. co se poseče totiž často akorát uschne a nechá se rozfoukat a skácené stromy kolikrát leží v lese na hromadě a tím to hasne. No, snad je z toho pochopitelné, jak to myslím, ale jestli ne, tak co už :,)
04.06.2011 19:56:00 Charibeja
Je to sice hezky napsané, dobře se to rýmuje.. ale moc s tím nesouhlasím.. jistě že rostliny jsou živé, ale to aby se pak člověk i bál jít po trávě, aby jí neublížil :)
