Koukáš vzhůru a přemýšlíš,
kde nebe vzalo tolik barev
(a odstínů)
Vzhlížíš nahoru několik sekund,
minuty prohlížíš ji, zas přemýšlíš
(už snad hodinu)
A stále tě udivuje ta krása.
Ta červená vylétá z rudých malin,
žlutá je smíchaná z lesních květů,
zelená z listí a modrá z hlubin,
fialová pochází z magických světů.
Vůbec mi to nepřipadá jako tvorba psychicky labilního. V tvých básničkách je patrné soustředění a umění popisu. Na dvoře japonského císařství před tisíci lety by ses zaskvěl... to myslím vážně, jen tak dál.
19.06.2011 19:48:00 | staranna