Dala jsem poupě do vázy
a hlídala je celou noc
aby mi neusnulo vestoje
a poupě změnilo se zrána v růži
a zavonělo pokojem
A první zvadlý plátek hodila jsem z okna
a doufala, že bude tančit s motýli
však jen se s větrem polaskal
a unaveně padl k zemi po chvíli
I druhý lístek stejně uboze se snesl k zemi
a zůstal ležet na hlíně
a navždy ztracený a hluchý, němý
marně toužící po květině.
Květina není květem věčná, ale vzpomínkově ano... zafixovaná vůně a vtetovaná krása... za rok sendete se spolem zas.
17.07.2011 10:57:00 | NikitaNikaT.