Noční bouře zuří kolem,
duše trpí tajným bolem,
jež se zvolna rozplývá,
když hrom v dálce doznívá.
Chce se mi teď tolik smát,
ve vzpomínkách se nepitvat.
Užívat si každý nádech
a nepřemýšlet o svých pádech.
Odevzdat se vůli větru
cítit v každém milimetru,
v každém kousku mého těla,
aby tahle bouře hřměla.
Ať naplní mě deště vůně,
po níž moje srdce stůně.
Ať každý kousek kůže mojí
chladnou vláhou navždy zhojí.
Ať alespoň na chvíli
se chmurné mlhy rozptýlí.
Tobě zbydou jen slzy
...........poznáš to brzy
............mají tě v moci
.............démoni noci
Teď sama čelíš bouři
.........v prachu a kouři
..........bolí tak tiše
............zjizvená duše
Boha o nic nepros
...........amores peros
.............zrada je jed
...............rozšláplý květ
05.12.2012 18:03:21 | Joe Vai
Květ tiše skládám, potají
konejším ho v dlani,
i slzy jednou roztají
a to moudré psaní
v lístkách jemně ukryté,
vpité do okvětí,
zůstane mi vyšité,
nikam neodletí.
Zůstane mi vyšité
na mé malé dlani,
tam, kde kvítí rozvité
před žalem ho chrání.
05.12.2012 23:52:30 | Sýkorka07
V Tvé básni znějí smíšené pocity, chvíli pozitivní chvíli negativní, ale je to krásně sepsané :-).
Zasloužený ST.
S úctou
Azazen
24.07.2011 09:26:00 | Azazen