Samota Bohů

Když někdy bohové putují mlhou,

neviděni okem padajících hvězd

neslyšeni uchem nekonečných cest,

samotou svou jsou

Ne moc uhranutou, protože je hluchá

jak moucha utopená v čaji

ranního hádání o jinotaji

či letního deště snacha

Ráda by spatřila zvony kostelních věží

ztratil je čas v zemi pastevců

kroky cestomilných mudrců

s oři bez otěží