Podzimní
Podzimní
.
Modré zraky podzimu
do slunných oken hledí
a v ztichlých polí okřínu
smutná koroptev sedí.
V bok nocí rosou zmrazených
Orion noří jiskrný prst.
Ořechů větrem zrazených
neklidně haraší měkká plst.
Vřes posadil se na stráních
v svém družičkovém šatu
a v jeho tichých zvoláních
zní touha po návratu.
.
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Ojíněná pavučina..
mlhou zahalená krajina...
šuSTí liSTí
v chřípí trne..
Usínám....
Díky:-))
19.10.2011 23:57:00 | zvířenka
Modré zraky podzimu...jsem si jista, že na tohle v úvodu podzimní básně upozorní jen ti nejvšímavější. Je moc hezká!
19.10.2011 23:33:00 | Dota Slunská
Do podzimu modrých zraků
mlh závoj halí dívčinu
gestem stěhovavých ptáků
i láskám svým snad pokynu
***
Jiří
19.10.2011 20:09:00 | j.c.
Aktuální, ač možno se příliš nezdá, pro mě opravdu nostalgické čtení... ST!***
19.10.2011 19:13:00 | NikitaNikaT.
Vřes posadil se na stráních
v svém družičkovém šatu
a v jeho tichých zvoláních
zní touha po návratu.
Skvěle vyjádřeno
ST
19.10.2011 13:15:00 | Kars
