Anotace: ...vyjadrenie mojej lásky k prirode, k matke zemi..ako k živej bytosti...
Gaia.
Postavím si dom!
Podlahou mi bude čierna zem, strechou nočná obloha.
Oknom východ slnka, dvere jeho západ.
Postavím nám dom!
Steny uhladím z mojej lásky k tebe.Tá je pevná, niečo vydrží!
Staviam si dom!
Večer si ľahnem do machu a prikryjem sa lístím!
Keď sa ráno prejdem po izbe, tráva je ešte mokrá od rosy.
Podaj mi ruku! Sadni si ku mne do machu a počúvaj,.. čo si šepkajú stromy.
Tam medzi stromamy cítim že žijem ! Som zo zeme vzatá!
V žilách mi prúdi tvoja voda, telom prechádza tvoj dych.
Áno tam som živá!
Ty si moja matka, môj otec, porodila si ma v bolestiach ako Evu.
Aj teraz cítim ako ma voláš...patríme k sebe !!
Sme jedno telo..jedna duša..
Z teba som bola vzatá..
K tebe sa vrátim...
Joj, to dojetí dneska asi vážně neskončí. Zrovna jsem se dívala na Wolfs rain a tam je jedna slečna, zrozená z květiny, která má vlky dovést do ráje. No ty si mi to zase připomněla, jenom už nevím jak popohnat rychlost aby se pokračování stahovalo rychleji:( Výborná básenka. U mě za 100, jak za zpracování, které se mi velmi líbilo, tak za téma, které mě přímo uchvátilo. Vítej na Literu.
15.02.2006 20:51:00 | Epona
pěkně vyjadřený přístup k přírodě.nedá se nic vytknout.
15.02.2006 18:29:00 |