Dívka v bouři

Obloha zšedla
zvedl se vítr
sílil až vichřice
násilím zvedla
ze stromů listí
které pak zmateně
tápalo oblohou

Mocný zpěv bouře
jen hrom doprovázel

A tma se s převahou
poledni smála...
děsivě smála

Tu dívka jde bouří
vznešeně a bosky
a bouře kolem ní
jde z cesty, z úcty k ní

Tak v místech kudy kráčí
zas slunce jasně září...

to že její krása
i bouři umlčí
je věc jíž rozumím
však těžko pochopím
proč vidět jsem ji směl
jak travou kráčí bosa