Anotace: Trochu poetická hříčka, trochu nezvyklá personifikace, spouta lásky ke stromům...A vítr ve větvích
Stát se tak stromem
s pomalým klidným životem
větvemi se větrosnubně milovat s voňavými vánky
deštěm sluncem sněhem a mlhou
ulpívající na zelených dlaních
skapávajíc na zem podobna slzám
Ve vlasech ptačí peří ptačí zpěv
ptačí hnízda s ptáčaty
Však zůstane jen vítr
a prázdno v zimě na podzim
Být tichým stromem, však větvičkami ševelit ve větru. Stát u cesty, nábřeží, u opuštěných stavení...jen zlehka se dotýkat světa a dávat dávat, donekonečna dávat pokud to půjde kyslík.
Být stromem je obětavé a zároveň velmi důstojné...
24.02.2006 13:29:00 | Sunny