Sluníčko, zkus konečně hřát!
Zimo, ty se rychle chystej spát!
Sněhu bylo víc než dost,
na mráz začínáme mít už zlost,
bílá je barva dávno znuděná,
ať se vše kolem teď zelená.
Až opět uslyšíme zpěv ptačí,
nebudou květy jen v květináči,
naše deprese zažene slunce zář,
úsměv rozzáří všem lidem tvář.
Proč jaro vyhlíží každý z nás?
Vždyť nastane ten pravý lásky čas...
Zdravím Tě a Tvou jarní básničku. Vztahy jsou příliš komplikovaný na to, abych ještě dnes mohla říct, že tu svou lásku mám, nějaké jeho vzpomínky na bývalou lásku, možná zničí vše hezké mezi námi, já jsem já, ale on ještě asi nezapomněl. Snad bude zas líp. Přeji nám, aby už nám to sluníčko brzy vyšlo, možná, že písnu nějaký verš. Papa
13.03.2006 18:21:00 | grázlík