Má lásko deštěm zmáčená
Nabídnout kabát bych ti chtěl
Však nejsi se mnou bohužel
Možná tě jiný právě má
Déšť bubnuje své rekviem
Na střechu domu zápraží
Ale my ještě chceme žít
A možná i smrt přežijem
Je duben srdce chladné je
A zbývá ještě spousta cest
A malý kousek naděje
Než řeknem svoje: Nihil est!
ještě není "nihil est", pulsuje život...pořád...jen přeháníš, tak ksakru nepřeháněj!
18.05.2006 19:54:00 | Mirka Hedbávná
"...A zbývá ještě spousta cest..." a místo tří teček bych tam měl napsat tři vykřičníky...jsme zatím v půlce té jedné cesty !
09.05.2006 19:08:00 | skaj
pro tento typ veršů mám slabost, mě se líbí
mám ráda komentáře, které mě někam posunou,
zvlášť proto, že píšu většinou pocitovky a
občas trpím "provozní slepotou"
tak ještě jednou děkuji
přeji Ti hezký den :o))
28.04.2006 09:40:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Srdce snad v dubnu chladné je,
však přijde květen - lásky čas,
ten chladné srdce prohřeje
každičkým rokem - zas a zas.
24.04.2006 13:34:00 | Roko
Krásně hladivá... a do nitra se vpíjí...
nemůže jinak než se duši líbit... :o)
24.04.2006 11:18:00 | Cecilka
Duben...koupíme si buben
a budeme bubnovat
jestli to má Jarda rád :-)))
Promiň, to mě jen tak napadlo...že jako, aby to nebylo tak smutný ;-)
Jinak básnička se mi líbí...a moc :-)
24.04.2006 10:27:00 | no