Probouzíš se...
zvolna opětuješ políbení,
já zahřát se tě snažím
a pomalu probrat ze snění...
Jsi krajina...
které zima dost chladu propůjčila,
teď láskou objímám
a vím, že za chvíli už bude jinak...
Zazáříš...
jas slunce ve tvých očích mnoho poví,
rozkveteš úsměvem,
do žil ti lehce vdechnu život nový...
Měníš se...
cením si toho, že tentokrát jenom pro mě,
už není tajemstvím,
že v tomto okamžiku plně náležíme sobě...
Nabývám přesvědčení, že vím kdo je klokočka...
Není to hloupý kluk, vážně ne! Ale ty si z něj nic nedělej - on zas odšumí. Ahojky a měj se krásně
31.05.2006 10:55:00 | JirkaS
V první a čtvrté sloce nějak drhne rytmus,druhá a třetí sloka je o hodně lepší.
14.05.2006 17:42:00 | Jindřich Mokroš
Krásné jarní pohlazení, tak se raději ani nepokouším nic veršovat, abych tu jemnou atmosféru nepokazil. Dávám jen stovečku, to stačí.
05.05.2006 13:50:00 | risik
Ta Tvoje jarní krajina se mi zaryla přímo do srdíčka. Ta je přímo poměnková. :o)
04.05.2006 16:09:00 | Roko
Cecilko...ty babizno čarovná..já nevím, jestli to tak patří, ale já tu tvou báseň četla nejdřív celou. A pak mne praskly do očí rýmy. Jen první ve slokách. Pak druhé ..a tak dál. To není jedna báseň, to aspoň tři či čtyři jsou v jednom úchvatném prolínání dějů??? Ano, je to tak?? 1000
04.05.2006 15:53:00 | Mirka Hedbávná
je krajinou i duše lidská
zmrtvělá již zimním mrazem
a štěstí pro ni když se dočká
pohlazení, co ji rázem
ozdobí tím květem lásky,
pak z letargie pevně na zem
bez snění svede, bez nadsázky..
J.s
04.05.2006 12:38:00 | j.c.
Není to jen do duše jara vcítění,
je v tom i tvé čarovné umění.
Možná, že jsi se jenom trochu zasnila,
možná, žes´ modrý džbánek rosou plnila...
04.05.2006 09:55:00 | Mourek
Je to krásný, když si takhle jaro hraje s krajinou. Moc hezky jsi to popsala!
04.05.2006 09:53:00 | Keilanne
zase si baba sní..místo aby balila
tak já s tebou zatřesu..abys trochu ožila
koukej už se probudit..čeká tě cesta k nám
a pak si budeš u mě snít..na to ti přísahám :o))
04.05.2006 08:08:00 | šuměnka