Podzimní dny

Dny byly již studené

a všichni také, jen srdce ne.

A přec byl svět květin plný .

Vítr kouzlil v polích vlny.

Tisíckrát tisíc slibů dát.

A nesplní je dřív než přestanu se ptát.

Jdu cestou tou, jenž mě dlouho rmoutí

a přec je již vidět konec pouti.

Stříbřitý déšť smutkem smáčí

tvář bledou, v níž se bolest zračí.

Jen uvnitř ještě plesaly křídla.

Hlavičky makovic, toť duší sídla.

V noci skrývala se větší naděje,

když z lůna země zrodil se stín.

Když se malé dítě poprvé usměje

a slunce láskou vklíní se do tišin.

Poslední paprsek se brání.

Nezapadne, on chce hřát.

Vysušit slz ze všech skrání,

přestože je již tak sláb.

Jako slábne kousek ledu,

když sluncem roztápí jej žal.

Ach, já více nedovedu,

než to co jsem dal.