Do obilí
Do obilí
Anotace: .-.-.-
Utopit do obilí plavé vlasy
a kůži těla nechat splynout s barvou země.
Bříšky prstů promnout všechny klasy,
jako když hladí, vítr obliny Tvé, věrně
a svádí...
Ponořit do prostoru duši,
ruce vztáhnout k nebi,
zalichotit slunci,
jenž slzu z líce suší
a sluší...
Nechat prostoupit vůni všemi smysly,
zády umačkat si lože.
Do dálky hledět, vnímat cudný příslib
a setřást z hrudi hoře.
Tvá bytost vyplňuje planetu,
prsa se dmou a zase klesnou.
Svěží vánek v rozletu,
tiší čas písní věčnou.
Usínáš...
a zlaté vousy klasů
něžně protknou Tvojí krásu.
Komentáře (8)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk30.07.2006 14:46:00 Herjann Skald Vargstjern
Chtěl jsem napsat něco moudrostí oplývajícího, nicméně myslím, že postačí říct, že je to opravdu výborné!!!
09.07.2006 22:03:00 šedá bílá myška
Ano, přesně tak, chápání bez logiky. Jen, ležela jsem tam sama a kolem pobíhal dědův pes :-) Takových básní jsem nenapsala mnoho. Většinou to nejde, tvořit bez vložení uplakaných citů... Bohužel. Jedna z mála situací, kdy prostupují tělo i duši nádherné pocity a ruka píše.
09.07.2006 21:51:00 Jarky
já když jsem byla podruhé těhotná, měla jsem skoro identické pocity, co je popisuješ v této básni, ležela jsem na poli s dvouletou dcerou a pociťovala propojení s okolím, vesmírem, takové chápání bez logiky, tranz, a za týden jsem se dozvěděla, že jsem v tom, teď jsem si na to s Tebou vzpoměla, já bych to tak nádherně a silně, plně nenapsala, fakt!
09.07.2006 21:03:00 Jarky
no teda Myško, Ty,Myška a obilí, krása nevídaná, tak mladá a tak talentovaná, sakra, jdu se zahrabat.
