Tristium novembris

…Smutky jsem zasažen hůře,
když radosti v paměti chovám (Walther)…

Zármutek v proudu tvém slýchám
Když bledými vlníš se travami
Vrb krajkoví v ústrety mává mi
A znělka tvá bolestná tichá

Se zhoupne kol´ tmy boků kamene
Věků jenž dřímá tu nespočet
Ten shlédnuv již přespříliš vášně běd
Na básníkův stín, světlo raněné

Si po letech vzpomene, procitnuv
Ze mdlob, kde trylky tvých zurčení
Teskně se v puklinách pění

Ústa hláď vod tiší polibkem
A dlaní, kde vrásek jak v kameni
Že nahý kraj květem Vesna svým změní