Anotace: ...
V orosený příkrovech křivd
usínám v záři vlhkých
a mlhou napitých hvězd.
Půlnoční kapka denního jasu
hoví si v hodinách
znuděného času,
jenž čeká až zas bude vést.
Strnulé pohledy vysoké zvěře
honí se po lukách
jako líh palčivých
a v nedopitku poháru od večeře
zrcadlí se hysterický smích.
Mě to oslovuje. Možná je to jen věc názoru, ale nutí mě to přemýšlet a to by taky poezie měla, ne?
23.11.2006 11:53:00 | Sirael
působí to na mně, jako že je to něčí pocit, nepříjemný, ale není v tom nic, co by mě mohlo osobně oslovit, něčím obohatit - a to by přece poezie měla, ne?
16.08.2006 20:35:00 | koloušek